8. část - Big apple

Pobíhala jsem po pokoji a balila si všechny své věci. Nebyl to žádný těžký úkol. Moc jsem toho neměla. Nebyl problém nacpat všechno do jednoho kufru a kabelky. Když jsem s tím skončila, ještě jsem se prozhlédla po pokoji a ujistila se, že jsem na nic nezapomněla. Vypadalo to, že ne. Vzala jsem z postele kabelku a šla ke dveřím tahajíc za sebou kufr na kolečkách. U dveří jsem se otočila a podívala se kolem. Povzdychla jsem si a zavřela dveře.

Naložila jsem kufr do výtahu a sjela do přízemí, kde jsem šla rovnou k recepci. Položila jsem klíče od mého pokoje na pult. Známá tvář za pultem už mě čekala.

„Chceš ten pokoj podržet?“ zeptala se mě s úsměvem Monika. Tenhle hotel byl mým útočištěm už tak dlouho, že jsme se s recepční Monikou dobře znaly.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, dík.“

„Kdy se vrátíš?“ položila mi další otázku. „Ať vím, kdy tě mám zase vyhlížet za dveřma.“ zazubila se.

„Do hotelu se už pravděpodobně nevrátím.“ usmála jsem se. Nečekala jsem na další otázky a nedbala na její překvapenou tvář. Jen jsem jí jemně zamávala, otočila se a s kufrem v ruce opustila hotel.

O několik hodin později jsem společně s dalšími stylisty a maskéry vysedala na letišti daleko od domova. Trvalo nám věčnost než jsme se prodrali davy lidí ven z letiště k autům, která už tam na nás čekala. New York – první zastávka za hranicemi Británie na tour One Direction. Město nekonečna možností a příležitostí. Nebylo to pro mě nic nového, už jsem tady pracovně byla. Stejně na mě z toho velkoměsta ale dýchal úžasný pocit. New York byl můj sen. Můj hlavní cíl. Už jako malá jsem snila o tom, že se sem přestěhuju. Že se stanu slavnou návrhářkou a založím podnik někde tady.

To všechno ale bylo daleko. Dýchal na mě úžasný pocit, ale zdaleka né takový, jaký by měl. Byla jsem tu, ale měla jsem spoustu povinností. Téměř žádný čas sama pro sebe.

Auta nás zavezla k luxusnímu hotelu, kde jsme měli všichni zařízené ubytování. Všichni včetně kluků ze skupiny. My jsme tu ale museli být dřív. Jeden z hlavní důvodů, proč jsem měla tuhle práci ráda, byly právě tyto hotely. Pokaždé tak luxusní. A pokaždé jsem měla pokoj sa ma pro sebe.

Tentokrát se ale překonali. Když jsem totiž vešla do pokoje v šestém patře, zůstala jsem překvapeně stát ve dveřích. Byl větší než v předchozích hotelech. Přes obrovská okna jsem viděla snad celé město, a když jsem vešla do koupelny ohromila mě obrovská vana, která mi spíš připadala jako bazén. Spokojeně jsem se usmála a začala si vybalovat věci do skříněk s tím, že si pak pustím televizi a budu relaxovat. Podle plánu jsme měli v New Yorku zůstat týden.

Moc odpočinu jsem si ale neužila. Kolem šesté hodiny večer dorazili kluci a celý hotel byl kvůli nim na nohách. Jak taky jinak. A já jsem podle pokynů měla jít přivítat Zayna.

Kdybych si mohla vybrat, nešla bych. Od té doby, co mě políbil, jsem se v jeho přítomnosti cítila zvláštně. On sám mi ale později řekl, že o tom nebudeme mluvit. Že mezi náma všechno zůstane tak, jak to bylo celou dobu – že bude všechno jen jako. Neprotestovala jsem. Kdyby to nenavrhl on, nejspíš bych to udělala sama. Nemohla jsem se ale zbavit pocitu, že to navrhnout nechtěl.

Na chodbě jsem si zavolala výtah, ale čekání na něj jsem za chvíli vzdala. Seběhla jsem dolů a vyhlížela Zayna. Dole v hotelu byli dokonce fotografové. Divila jsem se, že je sem pustili.

Přes spoustu lidí, kteří se trousili dovnitř a ven, jsem neviděla skoro nic. Proto jsem si sedla na schody a rozhodla se, že počkám tam.

A seděla jsem a čekala a trvalo pořádně dlouho, než se objevil první z členů skupiny. Byl to Niall. Šel velmi rychle, což svědčilo o tom, že se už vážně s fotografy u vchodu bavit nechtěl. Vždycky jsem měla za to, že to je právě on, kdo má tak moc rád pozornost. Pletla jsem se – jako poslední dobou pokaždé. Usmál se na mě, když procházel kolem, tak mile, že mi to nedalo a musela jsem se na něj zazubit taky. Pozdravil mě jen lehkým pokývnutím a proběhl kolem mě po schodech nahoru. V patách mu byl Louis postrkovaný Liamem. Louis byl.. mediální alkoholik. Neměl dost, dokud si ho nevyfotili ze všech světových stran, a dokud jim neřekl alespoň tři naprosto nepodstatné informace jako že v letadle spal, nebo že si dal k jídlu pizzu. Miloval novináře i všechno okolo nich. Div do mě nenarazil, když kolem mě procházel. Buď si mě nevšiml, nebo mě přehlížel schválně. Liam se, na rozdíl od něj, usmál. „Ahoj.“ mávnul mi a ústy naznačil slovo „promiň“. To kvůli Louisovi. Mávla jsem nad tím rukou.

V závěsu za nimi šel Harry. Ruce v kapsách, na očích sluneční brýle i přes to, že bylo dnes zataženo. Ten pokřivený úsměv jsem nemohla přehlédnout. Protivně dobrá nálada za každých okolností. Styles, sen milionů holek. Prošel kolem mě bez pozdravu, ovšem po pár schodech se zastavil, otočil a sedl si tesně vedle mě. Sundal si brýle z očí.

„Koho to tu vyhlížíš?“ šeptl s klukovským úsměvem na tváři.

„Koho tak asi myslíš?“ oplatila jsem mu šeptnutí bez toho aniž bych se k němu otočila čelem. Očima jsem stále sledovala lidi před recepcí hotelu. „Čekám na Zayna. Kde je tak dlouho?“

„Proč na něj čekáš?“ zeptal se.

Zvedla jsem obočí. „Chci ho vidět.“ odpověděla jsem mu. Nechápala jsem, proč se na to ptá. Vzhledem k mému oficiálnímu vztahu se Zaynem by mu mělo být jasné, že čekám na něj, a že ho chci vidět.

„Ale no tak..“ zasmál se Harry. „Nemusíš to hrát. Ne na mě.“

„Cože? Co hraju?“ zamračila jsem se. Ani trošku se mi to nelíbilo. Tentokrát se ke mně Harry naklonil ještě blíž a šeptal mi do ucha. Jeho dech mě šimral na krku a měla jsem z toho husí kůži.

„Přece je to celé jen jako. Nechodíte spolu doopravdy.“

„Kdes na to přišel?“ už jsem se k němu otočila čelem a vsadím se, že jsem v tu chvíli vypadala vyděšeně.

„Sama jsi mi to řekla.“ zasmál se a odtáhl se kousek dál. „Víš, tehdy večer..“ řekl potichu a usmíval se u toho tím provokativním úsměvem. Já jsem měla sto chutí zabít jeho .. nebo spíš sebe. Neodpověděla jsem mu na to a jeho úsměv se roztáhl ještě víc do široka. Vstal a já se na něj podívala. Nevěděla jsem, co si mám myslet.

„Jo.. málem bych zapomněl.“ Harry si sáhl do kapsy a vytáhl z ní něco malého. „Tohle sis zapomněla.. však ty víš kde.“ Ještě se zasmál a vložil mi tu věc do dlaní. Věděla jsem, že zůstal v té ložnici. Můj stříbrný náramek.

TS.