2. část - Night Talk

Zayn Malik mi řekl, že se mu o mně zdálo. Leckterá fanynka by nejspíš zešílela radostí a celá zrudla. Já ne. Tedy, ne tak docela. Samozřejmě jsem zrudla jako rajče a zaculila se jako malé dítě. Pak jsem si uvědomila, co to tam předvádím a rychle jsem si odkašlala. Začala jsem o tom raději uvažovat jinak.

„No jasně.. To ti mám věřit?“ zvedla jsem obočí a tvářila se, jakože jsem totálně nad věcí. Jasně, že mi nepřestalo být divné, že zná mé jméno. Potom mě ale něco napadlo. „To jméno jsi slyšel od ostatních,.. že jo?“ zeptala jsem se, hlavou jsem kývla k ostatním klukům, a pokusila se zasmát.  Povedlo se mi ale jen jakési nervózní zahýknutí, což určitě neznělo tak, jak jsem plánovala.

Zayn se na mě díval pořád stejně, jako se díval, když mě tam uviděl. Vypadal zvláštně. V televizi, na youtube, na fotkách.. nikdy jsem ho takhle neviděla.

„Ale ne, vážně se...“ konečně se chystal něco říct, ale někdo ho zarazil v půlce věty. Byl to Liam, který seděl vedle něj. Posunkem mu naznačil, že jsem tam moc dlouho. Zdržovala jsem. Nebo on? Já jsem tam vlastně stála jen proto, že mě zaskočil. Otočila jsem hlavu napravo, kde už nedočkavě čekala jakási blondýna, která měla na tváři fixem vykreslený nápis „I ♥ Zayn!“ a usmívala se od ucha k uchu. Rozhodla jsem, že už opravdu zdržovat nebudu, tak jsem se podívala na Zayna, vzala si fotku, kterou ani nestihl podepsat, a courala se davem pryč ode všech lidí. Zaslechla jsem už jen zklamané výkřiky fanynek, kterým bylo právě oznámeno, že autogramiáda je u konce. Zasmála jsem se a pokračovala ven z budovy. Když jsem vylezla ven na vzduch, zhluboka jsem se nadechla. Bylo už nejméně půl dvanácté v noci a já jsem studený noční vzduch potřebovala. Rozhlížela jsem se kolem dokola, a čekala, kdy se ukáže Alison, ale protože se zrovna dav holek začal hrnout ven z haly, neměla jsem šanci ji zahlédnout. Až mě pak někdo chytil za zápěstí a odtáhl stranou. Konečně!

„No to je dost! Už jsem si myslela, že tě někdo přepadl, že ležíš Zaynovi v náručí nebo tak ně-..“ zastavila jsem se v půlce věty, protože jsem se otočila, a zjistila, že ten, kdo mě odtáhl dál od davu, nebyla Alison. Vykulila jsem oči a podívala se do vysmáté tváře Zayna Malika.

„Zatím mi v náručí nikdo neleží, bohužel..“ smál se. Mě moc do smíchu nebylo, spíš jsem si připadala hrozně trapně. Zakryla jsem si rukou pusu, jako bych prozradila nějaké tajemství, které nikdy nikdo neměl vědět, a chvíli jsem byla naprosto neschopná slova. Teprve pak jsem dala ruce dolů.

„P-promiň.. moje kamarádka,.. myslela jsem.. ty nejsi ona!“ začala jsem mluvit rychle, rozhazovala jsem u toho kolem sebe rukama, a nejspíš to znělo a taky vypadalo velmi inteligentně. To ho samozřejmě rozesmálo ještě víc.

„Nechtěl jsem tě vylekat, takže.. ty mi to promiň.“ Zastavil smích a usmál se. Já jsem nic neříkala. Co taky? Vůbec jsem nevěděla, proč jsem v rohu u koncertní haly se Zaynem Malikem, ani co po mě chce. Takže jsem se na něj prostě jen užasle dívala.

Trvalo mi nejmíň deset minut, než jsem si uvědomila, že tam vlastně jen stojíme a zíráme na sebe. Teda.. já jsem zírala. On si mezitím stihl vyřídit nějaké SMSky. To už mě napadlo, že je to asi vážně zvláštní. Nadechla jsem se.

„A co po mě chceš?.“ Vyhoukla jsem na něj a pak se trapností div nepropadla do země. „Teda.. chci říct..“ odkašlala jsem si a nasadila výraz typu ‚úsměv a mávat‘.

„Chceš se mnou snad mluvit?“ zeptala jsem se ho. Konečně vzhlédl od svého mobilu.
„Tak už ses probrala..“ zasmál se. „Ano, chtěl jsem s tebou mluvit. Chtěl jsem s tebou mluvit už vevnitř, ale.. no, zdržoval jsem.“ oznámil mi. O čem se mnou chce mluvit? Jediná možnost, která mě napadá je..

„Ten sen.“ přerušil mé myšlenky a já jsem polkla. „Zdá se mi už nejmíň týden a pokaždé se probudím vyděšený k smrti. Jsi v něm ty. Nevěděl jsem, kdo ‚ta holka ze snu‘ je..“ nakreslil ve vzduchu uvozovky. „.. teď už to teda vím.“ usmál se svým úžasně zářivým úsměvem

Není přece možné, že by..

„Není to nijak dlouhý sen.“ pokračoval. „Prostě.. jedeme v autě a nabouráme. Ty nemluvíš, jen já jsem řekl, že.. „ zarazil se. „..vlastně nic podstatného.“ skončil své vyprávění, na tváři měl trochu vyděšený výraz a díval se na mě, jako by chtěl pomoct. Já jsem se ze všech sil snažila nedávat najevo, že jsem z toho vyděšená taky. Stejný sen?

„Nejspíš se ti ani nezdálo o mně. Je to blbost. Zdálo se ti o někom jiném a pak sis s tou holkou ve snu prostě náhodně a z nejasných důvodů spojil můj obličej. Nic v tom není.“ Řekla jsem první věc, která mě napadla, a i mně samotnou překvapilo, jak klidně jsem už zněla. Zayn se trošku zamračil.

„Jak bych pak ale znal tvoje jméno?“ zeptal se a vůbec nevypadal, že by věřil tomu, co jsem mu teď řekla. Pokrčila jsem rameny.

„Už jsem ti to říkala.. slyšel jsi ho od kluků ze skupiny.“ Nemohla jsem se mu dívat do očí, proto jsem zkoumala zem.

„No ale..“ chtěl něco namítnout, ale už to nestihl.

„Ronniiiieeee!!!“ ozvalo se z teď už téměř prázdné ulice. Všechny fanynky už se nejspíš odebraly domů. Poznala jsem hlas Alison, která mě nejspíš hledala stejně jako já ji před tím, než se tu objevil Zayn. Vzhlédla jsem k němu.

„To je moje kamarádka, už musím jít.“ Řekla jsem mu, otočila se, a už jsem spěchala pryč.

„Počkej!“ zavolal na mě ještě a doběhl mě. Zeptal se na číslo mého telefonu. Usoudila jsem, že mi opravdu nebude vadit, když bude mít Zayn Malik mé číslo, a tak jsem mu ho napsala. Rozloučila jsem se s ním a utíkala pryč. Normálně bych od něj asi nechtěla odejít. Vždyť je tak slavný! A po dnešku jsem musela uznat, že je i pěkný a zpívá skvěle. Ale když jsem teď věděla to co on ne.. totiž, že se nám zdá stejný sen, už jsem se ho tak držet nechtěla.

„Tady jsem!“ zavolala jsem na Alison, když jsem k ní přiběhla.

„Cos tam proboha dělala? Čekám tady na tebe věčnost!“ vyčetla mi. Podívala jsem se na ni a rozesmála jsem se.

„Tohle mi nebudeš věřit...“

Tu noc jsem dlouho nemohla usnout, a když jsem konečně zabrala, žádný sen se mi nezdál.

TS.