12. část - House of cards

„Ahoj, tady Harry. Nechte mi vzkaz.“ ozvalo se už asi po sté na druhé straně linky, kterou jsem svým mobilem vytáčela. Snažila jsem se Harrymu dovolat skoro celý den. Chtěla jsem slyšet jeho smích, když mi řekne, že mě dneska večer chce jen vyprovokovat. Potřebovala jsem vědět, co se to tady děje.

Neúprostě se blížil večer a já jsem věděla, že tady bude Zayn za chvíli, aby mě vyzvedl. Seděla jsem na židli v kuchyni ve svém bytě. Neučesaná, nenalíčená, neoblečená.. prostě nepřipravená na dneštní večer. Nemohla jsem na to ani pomyslet. Vlastně, myslela jsem na to. Hodně. Od chvíle, co mi Zayn oznámil tu novinku o Harryho přítelkyni, jsem na to nepřestala myslet. Jak vypadá? Je angličanka? Je slavná? Nenáviděla jsem sama za sebe za to, jak jsem se navázala k někomu takovému. Nenáviděla jsem, že jsem zamilovaná do někoho, komu je to nejspíš úplně jedno. A ze všeho nejvíc – nenáviděla jsem fakt, že jsem přesně tohle udělala Zaynovi, jen v jeho nevědomosti. Věděla jsem, že takhle se mi to vrací.

Jenomže pořád tu byla naděje. Pořád můžu dnes večer zjistit, že je ta holka jen nějaká fanynka, která vyhrála večeři se členem skupiny.

Zhluboka jsem se nadechla. Ať je to jak chce, budu dnes muset vypadat skvěle, rozhodla jsem se. A tak jsem vstala z kuchyňské židle a rychlostí světla přeběhla do koupelny.

Když mě Zayn přišel vyzvednout, už jsem byla připravená. A protože jsem věděla, že jdeme do nějaké nóbl restaurace, oblékla jsem si dlouhé rudé šaty s rozparkem u pravé nohy. Vlasy jsem měla zčesané do drdolu a oči jsem měla nalíčené černě.

„Páni, vypadáš.. jinak.“ vydechl Zayn, když mě uviděl.

„Jinak dobře nebo jinak špatně?“ zeptala jsem se.

„Jinak.. skvěle.“ zazubil se a dal mi pusu. Kdyby věděl..

V restauraci jsme byli první. Harry se svou slečnou si dávali na čas. Bylo to tam nádherné. Všechno bylo sladěné do hnědo-béžova a lidé zde byli jen ve společenském oblečení. Seděli jsme u stolu, který byl oddělený od těch ostatních nízkou stěnou.

Podpatkem jsem vyťukávala rytmus, to z nervozity. Neustála jsem se rozhlížela kolem, abych je očima konečně našla.

„Zdáš se nervózní..“ řekl klidně Zayn a položil svou ruku na mou, kterou jsem měla položenou na stole.

„Ale ne, vůbec nejsem.“ vydala jsem něco, co se podobalo zasmání se. „Jen jsem zvědavá na tu Harryho přítelkyni, to je všechno.“

„Proč jsi na ni zvědavá?“ zvedl obočí.

„No, to víš. Od té doby, co jsme spolu, jsem Harryho ještě s nikým neviděla. Je to fakt jenom čistá zvědavost.“ vykouzlila jsem na tváři úsměv, čímž jsem uklidnila i Zayna.

Jakmile jsem to dořekla, zaslechla jsem známý, hluboko posazený hlas.

„Tak tady jste.“ řekl Harry a já jsem vzhlédla. Samozřejmě jsem se jako první podívala na něj. Vypadal skvěle. Měl na sobě oblek, stejně jako Zayn. Jestli jsem si ale myslela, že se na mě podívá, tak jsem se spletla. Při pozdravu se podíval na Zayna a pak už se jeho oči věnovaly pouze osobě po jeho boku. Držel se za ruku s krásnou, hnědoookou, vysokou zrzkou. Není divu, že z ní nemohl spustit oči. Měla na sobě černé šaty, které s jejími vlasy dokonale kontrastovaly. Při pohledu na ni jsem si připadala.. obyčejná. Ztěžka jsem polkla a usmála se na ni.

„Jsem Grace.“ představila jsem se, když jsem se postavila, abych jí podala ruku. Ona se na mě, na rozdíl od jejího přítele, přívětivě usmála.

„Lily. Ráda tě poznávám.“ stiskla mou ruku, načež ji pustila a všichni jsme se posadili.

„Taky tě ráda poznávám.“

Večeře probíhala v pohodě. Ukázalo se, že Lily je úžasná společnice. Všechny bavila svými vtipy a historkami. Nepatřila mezi slavné a vážně se zdálo, že se s Harrym našli jen tak někde přímo v Londýně. I Zaynovi se líbila, poznala jsem to. Já jsem se do rozhovoru moc nezapojovala. Harry se na mě za celou dobu ani nepodíval. Já jsem se topila a on mě v tom nechával. S Lily se pořád škádlili, chytali se za ruce, culili se na sebe. Perfektní zamilovaný pár. Nemohla jsem se na to ani dívat. I proto jsem v průběhu večeře vstala a omluvila se. Zamířila jsem na toalety, kde jsem chtěla alespoň na chvíli mít klid. Přistihla jsem se, jak mám obě ruce zatnuté v pěst, jako bych se chystala někoho udeřit. Na toaletách jsem zamířila k umyvadlům, umyla si ruce a přepudrovala si tvář. Dívala jsem se na sebe do zrcadla a opět jsem nevěděla jestli se mám smát, nebo plakat. Nejhorší na tom bylo, že Lily byla ten nejmilejší člověk na světě, a tak jsem se nemohla zlobit na ni – samozřejmě. Zlobila jsem se na Stylese. Jen tak si našel přítelkyni a mě nechal v domění, že mezi námi se děje něco víc. Třikrát jsem se zhluboka nadechla, než jsem vyšla ze dveří toalet. Jakmile jsem to udělala, srazila jsem se s ním na chodbě.

„Ahoj“ pozdravil mě Harry konečně.

„Co chceš..“ dívala jsem se někam do boku, protože jsem věděla, že pokud se mu podívám do očí, nebudu moct vzdorovat. Jenomže tohle on vyřešil rychle. Chytil mě pod bradou a přitiskl ke stěně vedle dveří. Donutil mě dívat se na něj. Zasmál se. Zasmál?!

„Byla legrace sledovat tě dnes večer.“ Takže se na mě přece jen díval?

„Vidím, že ses dobře bavil.“ pronesla jsem. „Harry..“ změnila jsem pak tón svého hlasu. „..proč jsi mi nic neřekl? Co se to děje?“ začala jsem znít zoufale, ovšem v té chvíli mi to bylo jedno.

„Myslíš, že bych ti to řekl? Pak by z našich schůzek nic nebylo.“ znovu se zasmál a v tu chvíli mi ten zvuk začal lézt na nervy.

„Co tím sakra myslíš?!“ zvýšila jsem trochu hlas, ale pak jsem se hned utišila. Nechtěla jsem křičet přes celou restauraci. Štěstí bylo, že tato chodba byla od restaurace oddělena širokými dveřmi.

„Co sis myslela, Grace?“ Harry se pořád divně smál. Mou bradu už pustil. „Myslela sis, že jsem do tebe snad zamilovaný? Oh, Grace.. vážně jsem myslel, že jsi chytřejší.“

Před chvíli jsem nevěděla, jestli se smát, nebo plakat. Teď už mi ale do smíchu rozhodně nebylo, a tak zbývala už jen ta druhá možnost. Oči se mi zalily slzami, ale nedovolila jsem jim stéct dolů po tvářích. Ještě jsem se držela.

„Ty hajzle..“ zavrčela jsem. Hlas se mi třásl.

„Nehrej si tady na neviňátko. Kdo celou tu dobu podváděl Zayna?“ zvedl obočí. Měl pravdu. „Hele, přišel jsem za tebou jen proto, abychom si to vyjasnili. Lily se nic nedoví, protože ji mám fakt rád, a ani Zayn se nic nedoví. Dobře? Nikomu nic neřekneš.“ říkal naprosto klidně. Tak klidně, že mi v tu chvíli připomněl Plešouna.

„Komu bych to asi tak říkala..“

„Hodná holka.“ uculil se a přiblížil se ke mně pro polibek. Přitiskl své rty na ty mé. Už to ale nebylo jako předtím. Jeho polibky mě nespalovaly. Mrazily. Vší silou jsem se dlaněmi opřela do jeho hrudě a odstřčila ho od sebe.

„Jak můžeš..“

„Co to má tohle znamenat?!“ byla jsem přerušená jiným hlasem. Ozýval se z druhého konce chodby. Ve chvíli, kdy mi došlo, komu hlas patří, zhrozila jsem se. Na druhé straně chodby stál Zayn, očividně úplně vyvedený z míry. Vykulila jsem oči, ale neváhala jsem.

„Vysvětlím ti to.“ rozběhla jsem se k němu.

„Myslím, že jsem viděl dost.“ v půlce věty se mu zlomil hlas. Zastavila jsem se v půlce cesty k němu. Jeho zlomené srdce bylo poznat i na venek. Mrzelo mě to. Tak moc mě to mrzelo. „Jak jsem mohl být takový idiot!“ zanadával si s očima upřenýma na mě.

„Zayne..“ chtěla jsem ho zastavit, ale on se otočil a odešel tak rychle, jako přišel. A já už jsem slzám nezabraňovala v tom, aby tekly. Rozplakala jsem se. Otočila jsem se k Harrymu, který se od doby, co přišel Zayn, ani nepohnul. Ani nevypadal moc rozrušeně. „Tohle je tvoje chyba.“ procedla jsem skrz zuby, i když jsem věděla, že to tak úplně není pravda.

Stejně jako Zayn jsem vyrazila pryč z chodby. Vyběhla jsem z restaurace. Cestou jsem viděla Lily sedět klidně u stolu. Harry se k ní pravděpodobně vrátí s tím, že jsem se se Zaynem pohádali.

Venku jsem se chvíli rozhlížela jestli někde neuvidím auto, kterým jsme přijeli. Předem jsem ale věděla, že je to marné. Se slzami v očích jsem se pak rozběhla k hlavní silnici. Do mého bytu mě odvezl taxík.

Domů jsem dorazila zničená. Od vysokých podpadků mě bolely nohy, a od pláče hlava. Už jsem ani pořádně nedokázala myslet. Řekněme to jednoduše, tenhle den stál za prd. Zkazila jsem, co jsem mohla a všechno se mi zhroutilo jako domeček z karet.

Oblečená v krásných šatech a obutá v drahých botech jsem se svalila na postel. Natáhla jsem ruku na noční stolek, kde byl můj telefon, a pustila si záznamník.

„Ahoj, tady Melody.“ ozvalo se po pípnutí z malé krabičky a já jsem se při zvuku toho hlasu usmála. „Jsi mezi živými? Neviděla jsem tě už pořádně dlouho. Chybí mi naše kavárnové středy. Ozvi se.“ ozvalo se pípnutí označující konec vzkazu.

„Dobrý den, slečno Springsová. Tady jednatelka návrhářské společnosti WTB v New Yorku.“ vykulila jsem oči, když se další hlas ozval ze záznamníku, a okamžitě jsem se posadila. Společnost Wear The Best, teda WTB, jsem moc dobře znala. Vždycky mě inspirovali k navrhování. Ani jsem nedýchala, když jsem poslouchala zbytek toho vzkazu. „Prolistovali jsme se vašimi návrhy šatů, které se k nám dostaly, a vaše práce se nám velmi zamlouvají. Prosíme, zavolejte nám, mohli bychom se domluvit na spolupráci. Číslo zní..“ jednatelka nadiktovala číslo, s přáním hezkého dne se rozloučila, a pak se ze záznamíku ozvalo už jen poslední pípnutí.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela. Jednatelka přední návrhářské společnosti se mi ozvala, aby mi řekla že se jí líbí mé návrhy! Občas jsem si čmárala návrhy, když jsem měla čas v průběhu koncertů, ale nikdy jsem nedoufala, že by se stalo tohle. Že by se jim dostaly do rukou mé návrhy a líbily se jim.

Najednou jsem se však zarazila. Nikdy jsem své návrhy nikomu neposílala, ani je nikomu nepředávala. Kdo teda? Tahle zpráva byla tím jediným světlým bodem tohoto dne. Jediná dobrá zpráva.

Jenomže kdo za tím stojí?

Unaveně jsem si povzdechla. Dnešek byl příšerný a úžasný zároveň. Ztratila jsem někoho, koho jsem milovala. Ublížila jsem někomu, komu jsem nikdy nechtěla ublížit. A nakonec, stalo se to nejlepší, co se v ohledu na mou kariéru mohlo stát, a já jsem neměla nejmenší tušení, jak se to vůbec mohlo stát.

Už zase jsem byla v nevědomosti já.

TS.

- - - - - - - -

Doufám, že jsem alespoň někoho potěšila tím, že je další část tak rychle po té jedenácté. Mám teď víc času, takže vážně můžu psát tak, jak potřebuju. Budu ráda za každý komentář. :) A kdyby něco, kontaktovat mě můžete na mém twitteru. Vzhledem k tomu, že mi tam skoro nikdo nepíše, budu ráda za každý tweet nebo DM :D

PS: Tato část je pro Lily. Za to, že jsi se mnou a s mými příběhy už úplně od začátku, Sun. ily