10. část - Hush

Od novinového článku se mnou a Harrym v hlavní roli uběhly dva měsíce. Věci se změnily. Každodenním lhaním jsem se zocelila a nenechávala si od Richarda všechno až tak líbit. Nejspíš měl na tom velkou zásluhu můj vztah se Zaynem. Jestli se to vůbec dalo nazývat vztahem. Stále mě přesvědčoval o tom, jak jsem skvělá, jak jsem nadaná, jak jsem krásná.. A to se mi samozřejmě velmi dobře poslouchalo. Zayn byl šťastný. A já? Já jsem byla.. spokojená se způsobem života, jakým jsem žila. Být přítelkyně někoho tak slavného mělo samozřejmě své výhody. Těch jsem taky patřičně využívala. Publicita, peníze,.. Mohla jsem mít všechno, co jsem chtěla. A líbilo se mi to.

Svět intrik a lží mě ovládal. V této chvíli se mi ho nechtělo opouštět, a tak jsem měla tajemství a hrála jsem role. Kdo by byl řekl, že mi to půjde takhle dobře?

Po návratu z USA jsem se nevrátila do svého obvyklého hotelu. S penězmi, které jsem teď měla, jsem si konečně mohla dovolit byt. Konečně být ve svém. Ten, který jsem si sehnala, byl na předměsí Londýna. Do města to nebylo zrovna blízko, ale teď už jsem měla auto, které všechny mé problémy bez problémů smazalo. Byt v malém domě na tiché ulici měl hodně výhod. Zvlášť teď, když jsem měla na několik týdnů úplné volno z práce.

Zrovna jsem uklízela a chystala se, když mi na mobilu pípla SMSka.

„Za půl hodiny jsem u tebe xx“. Při čtení té zprávy jsem se umála a možná i trochu začervenala. Těšila jsem se.

Odložila jsem mobil na postel, urovnala si knížky na nočním stolku, zaběhla jsem do koupelny, a při úpravě make-upu na své tváři jsem se myšlenkami vrátila do doby před dvěma měsíci. Do dne po prvním polibku se Zaynem.

Byl to snad jediný večer, kdy nebyl koncert, a já se Zaynem, jsme se rozhodli zajít si na večeři. Nachystaná v krásném oblečení, s krásným účesem, jsem procházela chodbou ke schodům a výtahu. Zarazily mě hlasy, které jsem zaslechla z pootevřených dveří jednoho pokoje. Někdo na sebe zvyšoval hlas. Ty hlasy jsem poznala, a proto jsem neubránila svou zvědavost – šla jsem blíž ke dveřím, abych slyšela cokoli konkrétního.

„...ale proč proboha? Vždyť jsem ti přece říkal, že-“ říkal Louisův hlas, který byl ale v momentě přerušen hlasem Harryho.

„Mrzí mě to..“ pozastavil se. „Ale vlastně víš co? Ne, nemrzí mě to. Bylo to fakt skvělé a nezapomenutelné a..“

„Asi to nebylo tak nezapomenutelné, když to ona zapomněla.“ přerušil ho Louis a uchechtl se. Čekala jsem na Harryho odpověď, protože v téhle chvíli ta debata začínala být zajímavá. Jenomže bylo dlouho ticho. Až po značné odmlce promluvil znovu Louis.

„Promiň.. promiň, to jsem nechtěl.“ jeho hlas byl tentokrát jemný a tichý natolik, že jsem už měla problém ho slyšet. „Ale věděl jsi, co jsem chtěl udělat.. a i přesto jsi..“ nedořekl to. „Kam jdeš?“ zeptal se Louis. Slyšela jsem kroky a napadlo mě, že se Harry urazil a odkráčel někam dál do pokoje. Spletla jsem se. Kroky se začaly přibližovat a já jsem se stihla u dveří jen narovnat. Harry z nich vyrazil a s dost naštvaným výrazem na mě hleděl.

„Užíváš si představení?“ zvedl obočí. Jeho typicky nadřazený postoj z něj přímo čišel.

„Ne.. jenom.. nechtěla jsem poslouchat. Šla jsem zrovna..“ koktala jsem a ukazovala prstem k výtahu. Harry mě nechal topit se ve vlastních slovech. Zastavila jsem se pomalu jsem se nadechla. To už byl ve dveřích i Louis. „Jdu se Zaynem na večeři, jen jsem slyšela hlasy z pootevřených dveří, chtěla jsem je zavřít.“ zalhala jsem. „Jsem si jistá, že jsem neslyšela nic důležitého. Ani nevím, o čem jste se tady bavili.“ znovu jsem zalhala.

Oba se na mě dívali stejně – podezíravě. Ale kupodivu, nechali mě v klidu odejít. Nejspíš usoudili, že v tomto momentu už to bylo jedno.

Zamračila jsem se nad tou vzpomínkou. Ještě stále mi nedávala úplný smysl. Dokončila jsem linku nad druhým okem a poupravila jsem si vlasy, které mi teď v drobných hnědých vlnkách splývaly na zádech. Podívala jsem se na sebe do zrcadla, a byla spokojená s tím, co vidím. Poslední dobou jsem byla sebevědomější. I má kamarádka Melody si toho všimla. „Grace, Zayn tě úplně změnil.“ říkala mi poslední dobou skoro pořád. Umívala se u toho pokaždé jako blázen. A já jsem se pokaždé usmála taky a nechala ji při tom, že ten, kdo mě změnil, byl opravdu Zayn.

Vyšla jsem z koupelny, porozhlédla se po bytě a nakonec zakotvila očima u hodin. Půl hodina byla dávno pryč a má návštěva pořád nepřicházela. Malinko jsem se zamračila a šla si sednout do křesla. Na chvíli jsem pustila televizi, ale stejně jsem ji neposlouchala. Netrvalo to už dlouho. Za chvíli zazvonil zvonek. Televizi jsem vypla, vyskočila jsem z křesla a světelnou rychlostí se hnala ke dveřím. Nejprve jsem se podívala kukátkem, abych si byla jistá o tom, kdo stojí za dveřmi. Na tváři se mi objevil široký úsměv, ale hned jsem ho schovala, abych se tvářila vážně, až dveře otevřu. Otevřela jsem.

„Jdeš pozdě.“ oznámila jsem mu a zkřížila své ruce na hrudi. Ticho.

„Měl jsi tu být už před..“ koukla jsem se dovnitř na hodiny. „..dvaceti minutami.“ dokončila jsem. Jen pokrčil rameny a sám se pozval dál. Zavřela jsem za ním dveře. Když jsem se otočila ode dveří, ani jsem se na něj nestihla pořádně podívat. V sekundě mě svíral v náručí, hladil mě po zádech, líbal na krku, na tvářích, na rtech.. Vzdala jsem hraní si na naštvanou a usmála jsem se.

„Bylo to jako věčnost.“ pošeptal mi do ucha.

„Viděli jsme se předevčírem.“ zasmála jsem se.

„Ale já už jsem to nemohl vydržet..“ vydechl ještě Harry a pak své rty znovu přitiskl na ty mé. A já jsem, jako pokaždé, ztratila pojem o světě.

TS.