10. část - All The Little Secrets

Ten polibek mi otevřel oči. A taky se jeho prostřednictvím všechno změnilo. Zapomněla jsem na všechno zlé v souvislosti s Alison a Aaronem. Bylo mi jedno, co si o mě myslí lidi ve škole. A zároveň jsem si najednou uvědomila, že mi Zayn chybí každou minutu, co se mnou není. Najednou mi nestačilo vídat ho jednou za týden. Potřebovala jsem své sluníčko u sebe tak blízko. Potřebovala jsem cítit jeho teplo. Procházet se s ním v parku, držet ho za ruku, vidět jeho úsměv.

Jenomže to bylo těžké. Zayn měl spoustu práce. Od toho večera, kdy mě poprvé políbil, uběhl skoro týden. Neviděli jsme se a veškerý náš kontakt probíhal pomocí telefonů a skypu. Ale byla jsem ráda alespoň za tohle.

V pátek večer mi zavolal.Byla už skoro půlnoc a na jeho hlase byla znát únava.

„Co jsi dneska dělala?“ zeptal se mě a já jsem slyšela zívnutí.

„Zayne, klidně si můžeš jít lehnout. Nemusíš mi nutně volat. Slyším jak jsi unavený.“

„Ale nee.. chtěl jsem tě slyšet.“ protestoval. Byla jsem ráda, že mě teď nevidí, protože jsem zrudla jako rajče. Jako vždy.

„Noo.. tak mě slyšíš.“ zahihňala jsem se.

„Taky jsem se tě chtěl na něco zeptat.“ řekl mi a já jsem trošku zvážněla.

„Ptej se.“ vybídla jsem ho.

„Když jsem viděl tu kresbičku.. vlastně no, chtěl bych vědět, jestli to je jediná věc, kterou jsi kreslila.“

„Není.“ odpověděla jsem mu prostě. Věděla jsem, že lhát Zaynovi nemá smysl. Ani mu lhát nechci. Nechci být stejná jako lidé kolem mě.

„Víš co? Přijď zítra ráno. Něco ti ukážu.“ dodala jsem ještě a pro sebe jsem se usmála.

Zayn mě prozvonil, když stál druhý den ráno s autem před mým domem. Vyběhla jsem a nasedla dozadu do auta vedle něj. Myslím, že si nikdy nezvyknu na to, že má pokaždé svého řidiče. Každopádně jsem se k řidiči nahla dopředu a pošeptala mu adresu, aby věděl, kam jet. Vlídně se na mě usmál, přikývl a pak už jsme se rozjeli. Sedla jsem si zpět vedle Zayna. Propletl si se mnou prsty a naklonil se ke mně. Měla jsem husí kůži, jako pokaždé když něco takového udělal. Byla jsem do něj blázen. A on to věděl.

„Takže kam jedeme?“ pošeptal mi do ucha, jako by mi sděloval nějaké tajemství. Zachvěla jsem se, když jsem ucítila jeho dech na mé kůži.

„Nech se překvapit.“ usmála jsem se na něj.

„Ale no tak.. řekni mi to.“ stále byl u mě tak blízko a mluvil nízko položeným hlasem. Vsadím se, že bití mého srdce slyšel i řidič vepředu.

„Zaynee..“ zaúpěla jsem. „Přestaň s tímhle a nesnaž se zkazit překvapení!“ napomenula jsem ho. On se zasmál a odtáhl se. Sevření své ruky ale nepovolil.

„Dobře, nechám se překvapit.“ řekl s úsměvem a hned na to mi dal rychlou pusu na tvář.

Z auta jsme vystoupili na malém náměstí, kousek od obchodu mého strýce. Samozřejmě, že právě ten obchod byl místem, kam jsem ho dneska chtěla vzít. Poděkovala jsem řidiči a vedla jsem Zayna ke dveřím krámku.
„Obchod s obnošeným oblečením? Chceš mi něco koupit?“ zvedl Zayn obočí a vypadal neskutečně pohoršeně. Rozmazlenec.

„I kdybych chtěla.. jakože nechci!.. tak co?“

„No.. ty věci už předtím měl někdo na sobě.“ oponoval mi.

„Nebuď citlivka.“ zasmála jsem se. „Stejně to není důvod toho, proč tu jdeme.“ vyvrátila jsem jeho pochybnosti, vytáhla klíč a odemkla dveře obchodu, který byl dneska zavřený. Vešla jsem dovnitř a Zayna táhla za sebou. Dveře jsem zase zavřela a zevnitř zamkla. Pak už mi nebránilo nic v tom, abych prošla obchodem a vešla dveřmi pro zaměstnance do dlouhé chodby, na jejímž konci bylo moje všechno. Před dveřmi mého ateliéru jsem se zastavila.

„Přísahej, že ať tam uvidíš cokoliv, nebudeš o tom nikomu vykládat.“ řekla jsem Zaynovi naprosto vážně a zvedla výhružně prst. On je jen zasmál.

„Mám přísahat?“ ptal se pobaveně.

„Myslím to vážně, přísahej!“

„No dobře..“ zvedl do vzduchu dva prsty. „..přísahám, že ať tam uvidím cokoliv, nikomu o tom nic neřeknu.“ odříkal svou přísahu.

Široce jsem se usmála. „V tom případě můžeme dovnitř.“ otevřela jsem dveře a rozsvítila světlo.

Nechala jsem Zayna vejít jako prvního. Slyšela jsem, jak zalapal po dechu, když to tam uviděl. Ještě včera v noci – vlastně to už bylo ráno – jsem sem jela, abych všechny obrázky rozvěsila po stěnách. Udělala jsem mu tady soukromou výstavu.

„Tak co ty na to?“ zeptala jsem se po chvíli, co jsme mlčeli.

„Nemůžu uvěřit, že.. děláš něco tak úžasného a nechceš, aby o tom ostatní věděli. Nechápu to.“ pronesl užasle a rozhlížel se po mých dílech. Občas po některém z nich lehce přejel prsty, jako by se ujišťoval, že jsem to jen někde nevytiskla.

„Bojím se reakcí.“ pokrčila jsem rameny.

„Co to vlastně všechno je?“ dal mi další otázku. Zastavil se u obrázku Alison v jejím fan tričku. „To je tvoje kamarádka, že?“ zasmál se, protože se poznal na jejím triku.

„To byla moje kamarádka.“ smutně jsem se usmála a přišla jsem vedle něj. Povzdychla jsem si, rozhlédla se kolem a rozpažila ruce. „Tohle všechno je můj život.“ usmála jsem se a dala ruce zas dolů. „Kreslím to, co si chci pamatovat. To, co mám ráda. Někdy vlastně kreslím i to, co ráda nemám. Ale to jenom proto, abych si pak mohla zaházet šipky.“zasmála jsem se a Zayn se mnou. Přišel ke mně a chytil mě za pas. Znovu jsem ucítila to známé šimrání v břiše a teplo na místech, kde se mě dotkl.

„Proč ses rozhodla mi tohle ukázat?“

„Protože chci, abys věděl, kdo jsem. Tady to je. Všechna moje tajemství. Ronnie Tannová.“ pověděla jsem mu.

Usmál se a jemně mi rukou odhrnul pramínek vlasů z tváře. Pak zpozornil na jeden obrázek na zdi za mnou. Pustil mě a přišel ke zdi. Chvíli jsem zůstala stát úplně zamrazená, hned na to jsem se ale vzpamatovala a šla za ním. Díval se na jediný obrázek, který jsem neměla ráda.

„A co tenhle? Ten je taky důležitý?“ ukázal na obrázek prstem.

„To je přece jasné. Beze mě bych to nebyla já.“ zasmála jsem se té nesmyslné větě.

„Myslíš, že.. můžu si ho nechat?“ dotázal se. Já jsem přikývla. Na ten obrázek jsem se dívala každý den a už mi lezl krkem. Zayn se usmál ještě víc, tedy pokud to ještě šlo. Pomalu se ke mně naklonil a věnoval mi dlouhý polibek, při kterém mě držel tak pevně, že se mi tajil dech.

Teprve pak sundal ze zdi malý obrázek, opatrně ho složil na půl a vložil si ho do kapsy. Teď už bude u něj. Obrázek, na kterém jsem byla já. Můj autoportrét.

TS.