1. část - The Same Dream

Seděla jsem v autě na místě spolujezdce a držela za ruku toho, kdo řídil. Občas jsme se na sebe usmáli a stiskli si ruce silněji. Sluníčko silně svítilo a venku bylo teplo. Všechno bylo perfektní. Tedy až do té doby, než se přes zrcátko odrazilo Slunce do jeho očí. Na chvilku ho to oslepilo, a i ta chvíle stačila na to, abychom nestihli zastavit na křižovatce. Věděla jsem, co se stane. Bylo to nevyhnutelné. Vystrašeně jsem se podívala na svého přítele.

„Miluju tě, Ronnie“ Řekl mi Zayn těsně před tím, než jsme narazili do obrovského náklaďáku.

S trhnutím jsem se probudila a rychle se rozhlédla kolem. Byla jsem zpocená a zadýchaná, ale když jsme se na sebe podívala, byla jsem v pořádku. Ležela jsem totiž doma, ve své posteli. Znovu se mi zdál ten sen. Sen, který se mi zdál už nejméně týden. Pokaždé jsem se probudila vyděšená k smrti. A pokaždé jsem přemýšlela, proč se mi zdá sen o Zaynovi. Zaynovi ze skupiny One Direction. I když jsem sama sebe považovala za opravdu velkou fanynkou téhle britské skupiny, musela jsem přiznat, že Zayn byl na seznamu kluků, kteří se mi líbí, spíš někde na spodních příčkách. Ze snů jsem se budila vystrašená a ještě k tomu se mi zdálo o něm. Proč né o Harrym? Kéž by se mi tak zdálo o Harrym..

Podívala jsem se na budík, a to mě přimělo rychle vstát. Bylo půl osmé, což znamenalo, že už teď jdu pozdě do školy. Rychle jsem se umyla, zakryla si kruhy pod očima, vzala věci, a vyběhla z domu na autobus. Snídani jsem nestíhala. Do školy jsem dorazila půl hodiny po začátku vyučování a musela jsem přežít ten moment, když jsem vešla do třídy a všichni se na mě podívali. Naše „skvělá“ paní učitelka mi to neomluvila, a zapsala mi to do záznamů.

Vyučování, díky bohu, rychle skončilo. Šla jsem se svou spolužačkou Alison domů. Vlastně nebyla jen má spolužačka, byla to taky má nejlepší kamarádka. Známe se od školky a víme o sobě navzájem všechno. Ze školy jsme vždy chodily pěšky, uvítaly jsme, když jsme měly čas popovídat si. I když, poslední dobou jsme probíraly pořád dokola to samé.

„Já se tak neskutečně těším! Bude to naprosto dokonalé! Uvidíme kluky!“ opakovala Alison pořád dokola nadšeně a máchala při tom kolem sebe rukama. Já jsem se tomu pokaždé smála a i přes to, že na mě nadšení nebylo vidět tak, jako na ní, těšila jsem se snad ještě víc. Už je to pár měsíců, co jsme si koupily lístky na koncert naší oblíbené skupiny – One Direction, a právě tuto sobotu se koncert konal.

„Přestaň tak bláznit, koukají na tebe lidi.“ Zasmála jsem se směrem k Alison a kousla do jablka, které jsem držela v ruce. Ale ona se nedala odbýt.

„Ty z toho nejsi nadšená nebo co? Jsou to One Direction proboha!“ vykulila na mě oči.

„Jsem nadšená. A věř, že hodně“ odpověděla jsem jí. „Jen to asi neumím tak dobře dávat najevo.“ Uchechtla jsem se. Za to jsem si vysloužila šťouchnutí do ramena.

„Stejně vím, že jakmile uvidíš Harryho, zkolabuješ“ zasmála se pro změnu ona a já jsem se na ni zamračila.

„Přestaň, tak posedlá zas nejsem.“

„Že nejsi? To bych se hádala..“ řekla a vzala mi z ruky jablko. Zakousla se do něj.

„Hej!!“ vyštěkla jsem na ni a pak jsme se obě začaly hlasitě smát.

„No dobře..“ uznala jsem nakonec. „Ale ty jsi taky posedlá Zaynem. Sice to moc nechápu, ale každopádně mi tady nemáš co říkat.“ Vrátila jsem jí to.

„Ve skrytu duše ho máš taky ráda. Vždyť proč by se ti o něm jinak zdály sny? Achjo.. tohle ti tak závidím! Mě se o něm snad ještě nikdy nezdálo!“ řekla mi se ztrápeným výrazem ve tváři.

„Ty bys chtěla, aby se ti zdály sny o tom, jak se s někým zabiješ v autě?“ pozvedla jsem překvapeně obočí.

„Pro Zayna bych umřela.“ Odpověděla mi jednoduše. Já jsem jen zakroutila hlavou a už jsem to dál neřešila.

Těch pár dní do soboty uteklo jako voda. Byl večer, Alison byla u mě doma. Zrovna jsme obě stály u zrcadla a prováděly na sobě poslední úpravy před odchodem na koncert. Chystaly jsme se tam jít pěšky, jelikož to nebylo daleko od bytu v Londýně, kde jsem bydlela. Radostí jsem se musela pořád usmívat, protože jsem se opravdu hrozně těšila! Podívala jsem se na hodiny na stěně.

„Za dvě hodiny už budeme tam zpívat s nima a skákat do rytmu.“ zasmála jsem se.

„Na dnešní večer nikdy nezapomenem!“ zvolala Alison a nastavila ruku. Plácly jsme si a obě jsme se začaly smát. Naposledy jsme se pak navzájem prohlédly a uznaly, že jsme se oblékly více než vhodně pro koncert One Direction. Alison měla na sobě černé fanouškovské triko, na kterém byla Zaynova hlava. Já moc nemám v oblibě taková trika a ona to ví, jenomže nedala jinak, než že si ho dnes vezme na sebe. K tomu měla černou krátkou sukni a černé punčocháče. Řekněme jen, že byla sexy.

To já jsem, oproti ní, měla obyčejné černé džíny, bílé tričko a lehkou koženou bundu. Všechno jsem samozřejmě doplnila dlouhým řetízkem na krku, a obula jsem si své oblíbené kecky.

Po pobrání nejdůležitějších věcí a přednášce mých rodičů o slušném chování sedmnáctiletých holek, jsme vyšly na cestu. Dorazily jsme k hale, ve které se konal koncert. Vykulila jsem oči nad tím, kolik tady bylo holek. Všechny se tlačily dovnitř a řada ke dveřím byla nekonečná.

„Ještě, že jsme tu o hodinu dřív.“ poznamenala jsem směrem ke své kamarádce. Zařadily jsme se do jedné z řad a nezbývalo nám nic jiného než čekat, až se na nás dostane. Dostalo se na nás asi za půl hodiny, což bylo lepší, než jsem čekala. Po zkontrolování vstupenek, které byly naštěstí v pořádku, a po velkém boji o místo v prví řadě, jsme s Alison stály nalepené na sebe a nadšené jako malé děti o Vánocích.

Koncert byl naprosto úžasný. Má kamarádka měla skoro pravdu. Jakmile vešel na pódium Harry, mohla jsem na něm oči nechat. Takhle platonicky zamilovaná jsem snad ještě nikdy nebyla. Ona měla ale samozřejmě to stejné se Zaynem, a proto jsme byly ještě víc natěšené, když kluci na koncertě oznámili, že po jejich vystoupení bude autogramiáda.

„Uvidíme je úplně zblízka!!“ křičela mi do ucha Alison, abych ji vůbec slyšela, když jsme se prodíraly davem ke stolům, kde už seděli kluci s připravenými propiskami. Já jsem se nezmohla na víc než radostné zakývání.

Po hodinovém čekání jsme se i my dostaly na řadu. Alison jsem bohužel ztratila někde v davu, a tak jsem jí stihla napsat SMSku, že se sejdeme venku před halou až tady ten blázinec skončí. Ke stolu, kde se podepisovali, jsem šla zprava. Na kraji seděl Harry. Usmál se na mě, přičemž já jsem zčervenala jako rajče.

„Ahoj..“ pozdravila jsem ho rozpačitě. „Já.. můžeš se se mnou vyfotit?“ zeptala jsem se a on přikývnutím souhlasil. Samozjřemě, je na to zvyklý. Naklonil se přes stůl, vzal do rukou můj mobil, který jsem už měla připravený v ruce, vyfotil nás a pak mi mobil zase podal.

„Děkuju!“ řekla jsem mu nadšeně a on se na mě znovu jen usmál. Celou dobu vlastně neřekl ani slovo, což mě trošku mrzelo, ale s tím jsem opravdu nemohla nic dělat. I tak jsem se ale samozřejmě nemohla přestat usmívat. Přesunula jsem se kousek do leva, kde se na mě už usmíval Niall.

„Ahoj, jak se jmenuješ?“ zeptal se mě s úsměvem načež jsem mu řekla své jméno a on se mi podepsal na svou fotku. Stejné to bylo i u Louise a u Liama.

Na konci řady seděl Zayn, který je z nějakého důvodu, můj nejméně oblíbený člen One Direction. Né, že bych ho nesnášela, ale kdybych si měla vybrat mezi ním a Harrym, nevyhrál by. Přesto jsem k němu ale přišla s úsměvem. Kdo by se taky neusmíval, když se mu právě plní sen? Vždycky jsem snila o tom, že uvidím kluky zpívat živě. Že je uvidím z takové blízkozti, ze které je vidím teď. Byla jsem vlastně šťastná.

„Ahoj Zayne.“ pozdravila jsem a natáhla k němu ruku, ve které jsem měla jeho fotku. Chtěla jsem ať ji podepíše. „Já jsem..“ chtěla jsem se mu říct své jméno, aby mi mohl napsat věnování.

„Ronnie..“ skočil mi do řeči a zadíval se na mě. Tím mě naprosto zaskočil. Jeho pohled byl zvláštní. Jako by byl překvapený.. a vyděšený zároveň. „Já vím jak se jmenuješ..“ pokračoval pak. „Zdálo se mi o tobě.“

TS.